Prolog
December 2009, by Nicole Gregorová
Na schovávanou
Postavy: Healey Downová (AUTP), Edena Ernbachová (AUTP), Severus Snape, Fénixův řád a další...
Přístupnost: pro všechny
Zařazení: noo, to tedy vážně nevím
Typ: kapitolovka
Beta-read: není
Konec: pravděpodobně...takový hořko-sladký, jak se to vezme. Úplný happy end tedy rozhodně nechystám :))
VAROVÁNÍ: Za případné chyby a překlepy se opravdu velmi omlouvám. Prolog obsahuje text písně.
UPOZORNĚNÍ: Healey čti /Hejly/
Obsah: Jen si to zkuste. Vyrůstat v dětském domově a v patnácti zjistit, že jste čarodějka. Ano, tak přesně toto zažívá Healey Downová se špatným příjmením. Jaké je to žít dva měsíce ve Fénixově řádě? A jaké to je, když si pro vás přijde vaše matka, kterou jste do té doby nepoznali, a odmítá vám říct cokoliv ohledně vašeho otce? A co teprve doba, kdy Pán zla má opět svou moc, a když vy jste k tomu všemu nevycválaný a drzý student Bradavické školy, a kolem profesora Snapea a vaší matky je tolik záhad a hádek?
...A co když vlastníte zbraň, po které pase Voldemort...
PROLOG
„Severusi! Severusi počkej!“ křičela ale on si jí nevšímal. Kráčel chladnou nocí, ani se neohlédl. Před týdnem se pohádali a od té doby spolu nepromluvili ani slovo.
Ano, je to zvláštní ale Severus Snape se zamiloval do Edeny Ernbachové. Chodili spolu už skoro půl roku-samozřejmě tajně, a pak ta hloupá hádka. Jenže to byl právě ten problém, oba byli tak tvrdohlaví-ani jeden nechtěl přiznat svou chybu. Vyhýbal se jí už několik dnů a stejně tak ona jemu, ale dnešní noc, kdy mířil za školní pozemky aby se mohl přemístit na další schůzku smrtijedů, ho prostě musela otravovat, jako na potvoru.
Rozhodně se s ní nechtěl usmířit jen tak na lehko, nechá ji pěkně podusit...po tom co mu řekla...!
„Severusi! NE, stůj, počkej, nechoď tam, musím ti něco říct...“ volala zmoženě.
PRÁSK!
„Čekám s tebou dítě!“ stačila ještě zoufale vykřiknout když se přemístil. Už ji neslyšel. Sesula se do mokré trávy a rozplakala se, jak jí to mohl udělat?
***
Nešťastně házela svoje věci do kufru. Rozhodla se z Bradavic nadobro odejít a začít nový život. Snapeovi nechala na stole lístek, že odchází, nic víc nic míň. Radši by mu to řekla do očí...ale, ještě se nevrátil.
´Smůla,´pomyslela si. Smutek rázem vystřídala zlost.
S Brumbálem už se domluvila, holt si bude muset najít někoho jiného, kdo by mu tu vyučoval obranu proti černé magii.
Zavřela poslední kufr, pomocí locomotor dopravila všechna svá zavazadla až za hranice Bradavické školy, rozloučila se s Minervou, Pomonou a všemi dalšími a pak se přemístila. Byl to zvláštní pocit...ještě stále ho milovala, ale přitom...už ne...
***
Bylo pozdě večer, když se ozvalo zaklepání na dveře mudlovského dětského domova. Mladá vychovatelka se s povzdechem zvedla od stolu a zamířila ke dveřím. Když je otevřela, spatřila před sebou mladou vyděšenou ženu. Vypadala velice podivně a v rukou svírala malý balíček-miminko, zabalené v zavinovačce a peřinkách. Spalo. Žena se rozrušeně rozhlédla klem sebe.
„Prosím, postarejte se o ni, já teď nemůžu ale, vrátím se, vrátím.“
Ve vedlejší ulici se ozval křik a rychlé kroky několika párů nohou. Žena sebou trhla, znovu se rozhlédla a spěšně podala spící holčičku vychovatelce.
„Jmenuje se Healey...Healey..Downová,“ pak naposledy pohladila peřinky, otočila se na místě a s hlasitým PRÁSK! zmizela.
Vychovatelka zůstala stát jako by jí z kamene vytesal. Párkrát zamrkala, nechápavě zavrtěla hlavou a potom i s miminkem zamířila dovnitř.
Novorozeně nic neví o jméně
a nezná důvody,
prostě se jednou narodí.
A pak je naživu
v nekonečném údivu,
nahý uzlík z postele
neví, že cejch má na čele...
Hvězdu nebo kříž
to se tak rychle nedozvíš,
jako kůzle na seně
spí novorozeně.
A pak se život rozběhne
jako když tráva povadne
z máminy loktuše
je vidět srpek venuše-
planetu naděje,
že když dneska špatně je
tak třeba zítra nebude,
zastav svá kola osude!
Osud se ale nedívá
supí jak lokomotiva,
špalírem fáborů
směrem nahoru.
A pak před branou
dlouhé fronty nastanou
doleva doprava
k tomu muzika vyhrává-
písně veselé
a černí andělé,
nám svítí na čelo,
tak fidlej kapelo!
A hrej nám do tance
jenom ať vlajou monstrance,
nepoznačení
budou spaseni...
Jaromír Nohavica,
Dítě
Ale ani po sedmi letech si pro malou Healey Downovou nikdo nepřišel.
A bylo to už patnáct let co se tam dostala...když se konečně někdo objevil.
Komentáře
Přehled komentářů
Nicely put, Regards!
buy an essay paper https://helpwritingdissertation.com write an analysis essay https://studentessaywriting.com
:-)
(Clarett, 22. 8. 2010 21:17)Já tuhle povídku miluju. Je krásná, je neuvěřitelně čtivá, vtipná...:-) Prolog je perfektní!
Úžas....
(Barunka, 14. 8. 2010 12:50)
Colette, je to úžasné, přečetla jsem to jedním dechem a strašně moc se mi to líbí. Chtěla jsem ti napsat komentář ke všem kapitolám, ale nějak to nešlo, když jsi nepovolila komentáře :-)
Jen tak dál....
reviews for essay writing services o359km
(EugeneNeani, 6. 4. 2023 20:54)