8...aneb lektvary nade vše
„Večeřeee!“ rozlehl se domem hlas pani Weasleyové.
Healey, Harry, Ron a Hermiona se zvedli z postelí a zamířili po schodech dolů. Debata o Snapeovi už před pěti minutami zanikla v hrobovém tichu, a tak teď byli málem vděční, že už tam nemuseli sedět a zaobírat se chmurnými myšlenkami.
Prošli úzkou chodbičkou, kde na zemi ležel zaprášený, kdysi zřejmě temně rudý koberec, a vešli do kuchyně.
U dlouhého dřevěného stolu tam na lavici seděli Brumbál, Eden- která z nějakého nevysvětlitelného důvodu upřeně zírala před sebe kamsi do prázdna a sem tam tiše popotáhla, Ginny, Sirius a na druhé straně zamračený Snape.
Healey vyslala jeho směrem zkoumavý pohled a spolu s Harrym se vmáčkla mezi Ginny a Siriuse. Zatímco Hermiona s Ronem - značně nervózním a pobledlým, se museli posadit na protější lavici, stejně tak jako o chvilku později pani Weasleyová.
Krátura, pod Hermioniným pohoršeným pohledem, donesl na stůl sklenice s vodou, příbory, veliký hrnec a hluboké talíře, pak se uklonil a spěšně utekl, než ho Sirius stačil zapřáhnout znovu. Každý si z hrnce nalil guláše kolik chtěl a Healey už zase musela obdivovat kuchařské umění pani Wealeyové. Jen tlustá kolečka párku, vznášející se na hladině moc nemusela - řekla tedy Ronovi a ten jí je okamžitě ochotně vyzobal z talíře. (Snape vypadal, že se pozvrací)
Právě když kolem stolu putoval košík s pečivem a pozornost většiny stolovníků se soustředila především na něj - ( Pobízeli ostatní aby se v něm tolik nepřehrabovali a poslali ho dál, Sirius dokonce vstal a vyškubl ho Harrymu z rukou, že prý ho měl moc dlouho)- ucítila Healey takové zvláštní dloubnutí vzadu v hlavě, jakoby zevnitř... Na kratičkou chvilku se jí obraz před očima nepříjemně rozvlnil, jako kdyby měla omdlít. Polilo jí horko. Zcela instinktivně - jako když se spálíte a ucuknete rukou - se prudce nadechla a zamrkala. Ten divný pocit okamžitě zmizel. Ještě stále jí bylo trochu nevolno. Okamžité vzhlédla a střetla se s hlubokýma černýma očima. Na okamžik se jí skoro zastavilo srdce, mohla to být sekunda, ona se však stále propadala temnotou, stále víc, snad minutu...a pak uhla pohledem a zrychleně oddechovala, se zavřenýma očima.
To Snape! To on to udělal, nevěděla sice jak ale to on v tom musel mít prsty! Bylo to úplně jasné. Díval se na ni, asi jako kdyby právě spatřil ducha - naprosto ohromeně a nevěřícně. Nepovedlo se mu to čeho chtěl dosáhnout. Healey už se vícekrát nepokusila podívat jeho směrem...
Sirius konečně vyhrál tahanici o košík s pečivem a teď se se samolibým úsměvem posadil zpět na své místo. Nikdo si krátkého incidentu mezi ní a Snapem nevšiml. Po chvilce hovor pomalu utichl a dál s ozývalo jen cinkání příborů.
Po večeři si Brumbál vyžádal klid. „Prosím, slečno Downová, poslouchejte mne. Konečně jsem sehnal volného učitele na lektvary. Budete se je učit každý čtvrtek a neděli s...“
Healey zavýskla radostí. Na lektvary se těšila celou tu dobu. Hrozně jí přitahovaly, přišlo jí to ohromně zajímavé. Už si toho o nich docela dost přečetla.
„...tady s profesorem Snapem,“ dodal.
Snape se zatvářil, jako by měl sto chutí jí zabít.
Healey poklesla brada a nejinak na tom byla i Eden.
„Ale...“ spustily obě najednou. Pak se po sobě podívaly. Obě věděly, že nemají na vybranou. Eden si jasně uvědomovala, že Healey toho musí v co nejkratším čase spoustu nastudovat, aby ji do Bradavic vůbec přijali, lektvary nevyjímaje. A pokud existuje opravdu někdo, kdo by to s ní zvládl tak rychle, byl to právě Snape. Stejně tak Healey bylo jasné, že na ni Brumbál nemá tolik času, aby ji doučil i lektvary. Vždyť jí přece varoval, že tento předmět stíhat nebude. Celý ten měsíc někoho hledal a našel zrovna Snapea.
´A nebo přemlouval´ pomyslela si při pohledu na profesorův výraz. Ovšemže, neděle nebyla zrovna vyhovující. Jak pro ni tak určitě i pro něj.
„Tak jo...“ připustila nakonec. Vždyť ani neví jaký je Snape učitel, třeba má jen dnes špatnou náladu, viděla ho přeci jen chvilku. Rozhodně však byl jaksi tajemný, nepřátelský...
´No, uvidí se ,´ řekla si v duchu a pak se nahlas zeptala: „A kolik hodin... se budu učit?“
„Ve čtvrtek dvě a v neděli jednu,“ odpověděl jí Brumbál s úsměvem a pak starostlivě dodal: „Nebude snad toho na vás příliš, slečno?“
„Bude,“ zakousla se Healey do suché housky, která jí zbyla. Snape se zatvářil, jako by mu sdělila, že s lektvary končí nadobro, což by pro něj byl určitě důvod k oslavám, „ale myslím, že to zvládnu,“ dokončila větu, čím si u osoby v černém vysloužila zabijácký pohled. Rychle se podívala jinam a pokračovala v trhání pečiva.
Harry se uchichtl, Healey ho dloubla loktem do žeber protože se choval naprosto pitomě. Jenže on si to tentokrát nenechal líbit. Zamračil se na ni a pod stolem ji pořádně nakopl do holeně.
„Jau!“ vykřikla Healey až přehnaně hlasitě a praštila ho pěstí do ramene.
„Co máš za problém?!“ vyjel na ni a vyskočil ze židle. I ona se postavila a teď na něj zlostně zahlížela.
„Co mám za problém?!“ vybuchla a naráz z ní vylétlo všechno, co v sobě celou tu dobu tak dlouho dusila. Všechny starosti, zklamání, nemilá překvapení.... „Proč se tedy chováš tak nemožně, tak hloupě? Všechny pomlouváš a myslíš si, že ty jsi tady králem, jen proto, že jsi slavný. Jenže tvoje sláva nikoho nezajímá, pochopil jsi to už-?!“
„To ale, to je ale hrozná blbost!“ protestoval naštvaně. „Já jsem nikdy- “
„No jasně! Ty jsi totiž vůbec nikdy nic neudělal špatně! Jo, pan Geniální. Neustále se utápíš a stěžuješ si na to, že tvoji rodiče jsou mrtví. Víš kolika takovým Voldemort zabil jejich blízké?! Nejsi tu jen ty...!“
Snapeovi se na tváři mihnul triumfální výraz.
Harry už se nadechoval, že jí něco odsekne, ale paní Weasleyová, která je doteď, ostatně jako všichni ostatní, jen zaraženě sledovala, zasáhla.
„To už by stačilo,“ vyjekla nervózně a popadla Harryho za paži. „Co jste si proboha udělali?“
Oba dva mlčeli. Healey se odvážila úkosem pohlédnout na Snapea - vypadal, jakoby se mu právě splnil sen.
„Já Pottera...vyvedu,“ pravil škodolibě a postavil se.
„To nebude třeba...“ vztyčil se výhružně Sirius
„Ještě vy dva začínejte,“ ucedila škodolibě Eden
„...promluvím si s Harrym raději sám...“ dodal a její předchozí poznámku přešel bez komentáře. Pokynul chlapci, který teď vrhal na Healey zničující pohledy a společně vyšli z kuchyně.
„Co to do tebe vjelo?“ zeptala se Eden nevěřícně, jakmile se za Siriusem zavřely dveře.
„Nic,“ odsekla Healey a dřepla si zpět na lavici. Teď byla naštvaná i sama na sebe. Tak tomuhle se říká: Když někomu ujedou nervy. A Healey až teď pořádně pochopila význam těch slov. Uznala, že se rozčílila úplně zbytečně, však to vše v sobě už dlouho dusila...
***
Byl čtvrtek. Ano, správně, uhodli jste. Chudák Healey byla v jednom z pokojů, který si zase Snape upravil, a pod jeho dohledem vařila jakýsi kalně zelený humus, který on nazýval zmenšovacím dryákem. Tedy, vlastně nebyl kalně zelený, ne, byl brčálově zelený a Healey stále nemohla přijít na to, kde udělala chybu. Tváře měla celé červené, jak se skláněla nad lektvarem a horká pára jí stoupala do obličeje. Snape se jen šklebil, rozradostněn jejím neúspěchem, než by jí poradil.
„Takhle to nemá vypadat,“ pronesl libozvučně a s povýšeným výrazem na ni pohlédl. Byl snad o hlavu vyšší.
Tentokrát se Harry opravdu nemýlil. Tenhle člověk byl vskutku nesnesitelný. Healey si vztekle zastrčila pramen vlasů, který se jí uvolnil z gumičky za ucho. „A co jsem tedy udělala špatně?“ zeptala se na pokraji zešílení zoufale a zadívala se zpět do kotlíku, jako by si myslela, že pod jejím pohledem lektvar náhle změní barvu.
Snape si posměšně odfrkl a odstrčil jí stranou. „Alespoň se dívejte,“ zasyčel a mávnutím hůlky její výtvor odstranil. Healey si jen odevzdaně povzdechla, založila si ruce na hrudi a sledovala co dělá.
Do dvaceti minut měl lektvar naprosto ukázkově uvařený. Předvedl jí ho a ona ho pak měla udělat znovu.
Vzala tedy do ruky jednu z přísad a podle učebnice je začala do kotlíku ve správném pořadí vhazovat. Tohle jí vážně nebavilo... Povzdechla si a nakrájela na prkénku jakýsi kořen. Pět tenkých koleček vhodila do bublající tekutiny a přidala šťávu vymačkanou z takové nafialovělé tobolky. Potom počkala dvacet pět sekund (muselo to být ovšem naprosto přesně) a zamíchala lektvar desetkrát po směru a pětkrát proti. Ano, možná se vám to zdá velice lehké - prostě dělat to co se píše v učebnici, ale ani zmenšovací dryák, naprosto primitivní a základní lektvar, jak říkal Snape, vlastně vůbec lehký nebyl. Museli jste se totiž řídit několika důležitými pravidly, která jste prostě nemohli zapomenout, jelikož pak by se z neškodného kostirostu mohl klidně stát docela účinný jed, kterým byste odrovnali nejednoho Smrtijeda.
Lektvar zavířil a změnil barvu na kalně zelenou. Healey ke svému učiteli překvapeně zvedla oči.
„Konečně,“ ušklíbl se, „předtím jste to zamíchala ve špatném poměru a na špatnou stranu.“
Healey přikývla.
„Skliďte si, pak můžete odejít,“ utrousil ledově. Ani ji nepochválil.
Dívka se zaškaredila a začala uklízet pracoviště.
Snape pozvedl obočí a opřel se rukama o její lavici.
„Jenom, než skončíme...chtěl jsem se vás zeptat na - jednu..maličkost,“ téměř šeptal.
Healey z toho hlasu naskočila husí kůže. „Ano?“ přestala drhnout lavici a nervózně na něj pohlédla.
Snape jí chvilku zkoumavě hleděl do očí, z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst.
„Totiž...kde jste se naučila tak pokročilý stav nitrobrany?“ zeptal se pomalu.
„Co...že?“
Komentáře
Přehled komentářů
"Jen tlustá kolečka párku, vznášející se na hladině moc nemusela - řekla tedy Ronovi a ten jí je okamžitě ochotně vyzobal z talíře. (Snape vypadal, že se pozvrací)"
A já mám záchvat. :-D Zaprvé úplně vidím nás dvě a zadruhé - závorka je prostě... vražedná. :-D :E:E
...
(Barunka, 20. 10. 2010 18:51)
Teda, docela slušně jí ujely nervy :-)
Nitroobrana? Že by tady někdo měl něco po rodičích? :-)
Moc se těším na další, kdypak bude?
www.nox-aria.estranky.cz
(Aria, 19. 10. 2010 19:41)Vynikající kapitola. Ale mám jen jednu malou výtku. Neber si to příliž osobně. Myslím to dobře.Stejnou jsem dostala také, o letních prázdninách od SB. Až budeš psát příště kapitolu, nedělej v ní závorky. Vypadá to líp bez nich. napiš to jako další větu, souvětí. Jestli se tím budeš řídit je na tobě. Ale dost o tom. ráda si přečtu další kapitolu. Aria
Nadpis
(Clarett - www.clarett.blog.cz, 29. 10. 2010 21:33)