4. kapitola - Seznámení
Postupně se jí představili úplně všichni. Byli tam: Remus Lupin, Sirius Black, Alastor Moody, Artur Weasley, ta dívka která na Healey působila tak inteligentně se jmenovala Hermiona Grangerová, a ti dva chlapci-Ronald Weasley a Harry Potter. Potom samozřejmě paní Weasleyová a Tonksová..hmm...Nymfadora.
Když se atmosféra konečně trochu uklidnila, zavedla je paní Weasleyová do kuchyně. Všichni dospělí si posedali na dřevěné lavice za stolem a vyhnali mládež.
Healey se plaše vyhnula ošlehanému kouzelníkovy se spoustou jizev a nechutným okem a proklouzla ven na chodbu.
Eden jim musela všechno převyprávět. Jen Healeynina otce zatajila. A oni zase jí potřebovali sdělit, co se za posledních devět let, co o sobě nedala vědět, změnilo. Vlastně, bylo to něco jako porada.
Jakmile se za nimi zavřely těžké kuchyňské dveře, podívala se Hermiona na Healey.
„Tak pojď, ukážeme ti kde budeš spát.“
Vystoupali několik pater a potom, ve třetím, se konečně zastavili.
„Tady je můj a Ginnyin pokoj, budeš tu s námi,“ sdělila jí Hermiona a otevřela dveře.
„Kdo je Ginny?“ zeptala se Healey a prohlížela si ne moc útulnou místnost.
„Moje sestra,“ odpověděl jí Ron, který s Harrym po celou dobu šel za nimi. „Je teď pryč, jela s Kingsleyem na Příčnou. Za chvilku by se měla vrátit.“
„A...nebude jí vadit...no, že tu bude se mnou?“ zeptala se Healey zoufale a těkala očima mezi těmi cizími tvářemi.
Hermiona se rozesmála. „Ne, to určitě ne, je hrozně hodná. Jen doufám, že to nevadí tobě.“
„Nee,“ zamítla to Healey okamžitě a rychle si složila věci do jednoho z koutů.
„Dojdu ti pro povlečení a peřiny,“ nabídl se Harry. Vděčně se na něj usmála a on odešel.
„Nevím, budeš chtít asi nějakou skříň, viď?“ zeptala se Hermiona.
Healey se na ni usmála. „Ale...jo, bylo by to milé.“
„Tak až skončí dole porada, řekneme někomu z dospělých, asi Lupinovi, co Rone?“ pohlédla Mia na svého kamaráda. Ten jen něco nesrozumitelně zabručel. Po chvilce trapného mlčení, kdy se Hermiona alespoň trošku snažila navázat hovor se otevřely dveře a dovnitř vešel Harry ověšený peřinou. Ron k němu rychle přispěchal a pomohl mu ji složit na Healeyninu postel.
„Tak tady to máš,“ zafuněl.
„Díky,“ prohlásila a dala se do povlékání. Ve chvíli, kdy právě zápasila s prostěradlem se z koutu ozvalo pohoršené zamňoukání. Všichni čtyři se otočili.
„Ježkovi oči, Milko!“ Healey vyjekla a vrhla se ke kleci. „Málem bych na tebe zapomněla!“ Otevřela dvířka, kočka z nich vyletěla jako střela a schovala se pod postel.
„Jé, ty máš kočku?“ překvapeně se rozplývala Hermiona.
„Jo,“ přitakala Healey suše, otevřela konzervu s Milčiným žrádlem a vyklopila jí do misky.
„Já taky, ale kocoura. Křivonožku-“ začala Hermiona ale Ron ji přerušil.
„Tu bestii,“zavrčel nesouhlasně.
Hermiona ho sjela zamračeným pohledem. „Je to poloviční maguár,“ prohlásila povzneseně, „a mimochodem ta tvoje krysa byla stokrát horší,“ významně zasyčela a Ron už ani necekl.
Healey si jich radši nevšímala. „No tak, čiči, mám pro tebe dobrotu. Vylez,“ lákala vyděšenou Milku.
„Myslím, že bychom ji měli nechat chvíli být,“ ozval se Harry.
Healey znovu přikývla a položila plnou misku.
„Nechtěla bys vidět dům?“ zeptala se Hermiona a stále ještě nenávistně pokukovala po Ronovi.
„Ráda,“ souhlasila Healey.
„Do jakého ročníku budeš chodit?“ zeptal se jí Harry, když procházeli prázdnými chodbami.
„Do šestého...“ odvětila samozřejmě.
„Tak to tam budeš s námi,“ usmál se.
Trio jí provedlo všemi místnostmi, i Klofanův pokoj jí ukázali. Healey ale nejvíc uchvátila knihovna. V tomhle si s Hermionou rozuměla víc než dost. Premiantka celého pátého ročníku jí ukázala všelijaké zajímavé knížky a spisy, zatímco Harry s Ronem jen vzdychali a vrhali po sobě zničené pohledy.
V půl sedmé konečně skončil dole výslech a dospělí je vpustili do kuchyně. Tonksová s Lupinem a Moodym se s nimi rozloučili, odešli a Molly začala vařit večeři.
Nechtěli obtěžovat Remuse, který zřejmě někam spěchal, a tak poprosili o skříň Siriuse a ten jim jí do pokoje okamžitě dodal.
Healey si přisedla k Eden.
„Tak co, už jste se skamarádili?“ zeptala se jí matka se zájmem.
Healey úkosem pohlédla na trojici. Harry jí sice nebyl moc sympatický, ale...ano, dalo by se to tak říct.
„Ano,“ přitakala nahlas a Eden se na ni usmála.
„Healey, drahoušku, jaké jídlo máš ráda?“ zeptala se Molly.
„Já jím všechno,“ odpověděla neurčitě. Jistěže to nebyla tak docela pravda, ale než to všechno vyjmenovávat...
Paní Weasleyová si jen povzdechla a pustila se do práce. K večeři měli nějakou dobrou omáčku s těstovinami. Sirius musel kouzlem rozšířit lavice, protože uprostřed jejich hodování se vrátila Ginny a u stolu už málem nebylo místo. Ronova sestra se usadila vedle Healey a co chvíli na ni vrhala zvědavé pohledy.
Do postele se dostali až pozdě večer. V ložnici, kterou teď Healey sdílela společně s dívkami se totiž konal výslech číslo dvě, ovšem v jiném podání. Harry, Ron, Hermiona a Ginny si posedali na postele a dolovali z Healey co se dalo. Teprve když je načapal Sirius, vyhnal oba chlapce a pohrozil jim aby už spali, že prý to jinak řekne Ronově mamce, ponořila se konečně místnost do uklidňujícího ticha a tmy.
Pozdě v noci vylezla Milka zpod Ginnyiny postele. Oči jí ve tmě zasvítily, když měkce vyskočila na Healeyniny pokrývky a se spokojeným předením se jí uvelebila v nohách.
Komentáře
Přehled komentářů
To je...nedostává se mi slov. Je to krásný, ten nápad se mi moc líbí. Jedním slovem nádhera. :-)
...
(Barunka, 24. 8. 2010 16:17)